Stránky bez přístřeší - názory

Pryč odsud       Napíši článek  


Přiběhy
   Léto 2016. Potkal mne na vlakovém nádraží nejmenovaného města. Spěchal jsem za svou rodinou. Vůbec nenalézám čas chodit klidně. Málo kdy chodím, aniž bych měl nějaký cíl. Tak i teď. Měl jsem v plánu koupit si jizdenku na vlak a rychle odjel za dalšími povinostmi - a to i když mám dovolenou. Jméno o lidech nic neřekne, tedy pokud neřeknete - bylo to na hlavním nádraží v Hradci Králové, nebo hlavním nádraží v Praze. Pak už by jméno možná někomu něco řeklo, ale zdá se mi v pořádku, jméno neříkat. Použijeme zde tedy fiktivní jméno Jonáš
   Oslovil mne už u vstupu, zeptal se mne, jestli mne může o něco poprosit. Tak nějak v sobě nosím dluh vůči lidem bez domova. A tak jsme spolu skončili na kávě v nádražní restauraci. Jonáš byl 2m vysoký pohledný muž. Uměl dobře komunikovat, byl přemýšlivý, věci dokázal vysvětlit. Snad byl trochu málo sebevědomý. Každý ale bojuje o život, lidé sebevědomí, i ti méně sebevědomější. Několik těch málo minut strávených v restauraci obohatily nás oba.
   Já jsem si ze setkání stačil vzít je, že setkání s člověkem bez domova může mít úrověň. Není vůbec příjemné poslouchat, jak člověk bez domova prosí o peníze. Přesto se vám může podařit obrátit setkání v dobré. Jednak dejte najevo člověku, že nestojí za to, aby se před vámi ponižoval. Když je dobře oblečen, můžete ho dokonce vzít do lepšího prostředí, zde si o jeho prosbě můžete popovídat. Je dobré mu na rovinu říci, co od vás může čekat. Při kávě se lépe povídá, ale možná hůř odmítá. To málo, co ovšem ztratíte, můž mít pro vás zisk větší, než je oněch 50 korun. A nejtěžší je snad zvládnou opakované prosby... (03/2018)
reagovat